Chcete-li mít dobře postavenou kanalizaci, je nejlepší si jí postavit sám. Nepotřebujete žádné zvláštní instalatérské dovednosti. Kanalizace se staví jako stavebnice. Používají se trubky, oblouky, odbočky,redukce, čisticí kusy, zátky a přechodové kusy na kameninu či litinu. Spoje se nelepí a jsou rozebiratelné. Těsnicí gumy se mažou mazadlem, takže vše jde snadno a lehce. Kanalizaci lze postavit snadno. Bohužel, snadno lze tu kanalizaci pokazit. Ale nebojte, já vás nasměruji. Ukážu vám co dělat a co nedělat. Ukážu vám chyby, jakých se vyvarovat. Tak dost filozofování, začíní lekce:
Oblouky se vyráví v těchto úhlech: 15°, 30°, 45°, 67°. Ostrá kolena 90° nepoužívejte.
Vyrobte si kruhové pravítko pro označení pravoúhlé přesné linky. Mezi pravítkem a trubkou mesmí být velká vůle. Nakreslete čáru jedním tahem. Není úplně snadné nakreslit jasnou viditelnou čáru bez chyb. Použijte kvalitní čerstvý lihový fix a rozhodně ho nekupujte ve výprodeji. Pokaženou čáru vždy smažte houbičkou namočenou v lihu, jinak se vaše dílo propadne do chaotických přeškrtávaných mnohočetných čar. Buďte v tom důslední a dělejte to najlépe jak dovedete, nebo ještě lépe.
Použijte obyčejnou pilku na železo. Pilový list musí být napnutý. Trubka musí být fixována.
Řez musíte neustále vidět. Řez veďte přesně středem linky. Snažte se a pomalé soustředěné tahy. Nespěchejte.
Při dořezávání postupujte opatrně a rozhodně se nesnažte řezaný kus odlamovat. V mrazech doporučuji potrubí v místě řezu mírně ohřát.
Použijte plochý ostrý pilník.
Pevnými, jistými tahy sražte hranu. Vytvořte náběh. Přesný a dobrý náběh tak, aby potrubí šlo snadno nasunout do hrdla.
Kontrolujte rovinnost!
Nejste omezeni rozpočtem, tak si můžete dovolit odvést kvalitní práci.
Buďte přesní. Buďte mistr instalatér.
Určete si ideální trasu vedení kanalizace. Důkladně promyslete celý systém. Namontujte a zafixujte první a poslední tvarovky na trase. Změřte reálný výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem. Vydělte délkou trasy a vyjde vám spád na metr. Aby bylo potrubí dobře postavené, musí mít pravidelný a stejný spád v každé části stejný. Jinak je to u kanalizace s minimálním spádem. U málo spádované kanalice je nutné se spádem hospodařit. Někde ho dát víc, někde míň. Jedná se o velice jemné vyladění spádu. Čím menší spád máte k dispozici, tím větší péči a přesnost musíte použít. Tak dost teorie, jdeme na to:
Zafixujte objímkou poslední hrdlo trubky, fixou zvýrazněte šev hrdla a vyrovnejte důkladně do roviny. K této rovině usaďte oblouk a pootočte o spád určený pro toto koleno. Přesní musíte být až u fixace druhého oblouku.
Vzájemná poloha švu hrdla a oblouku určují velikost spádu kolena.
Sasaďte hrdla a kolena.
Střední segment fixujte a srovnejte tak, aby třetí koleno šlo přesně nastavit bez rozhození spádu druhého a prvního kolena. Tentopostupje důležitý pro změření délky závitové tyče od objímky.
Poslední pouze nasadíme.
Spád posledního kolena již měříme na následující trubce a zde i fixujeme.
Fixace musí být ve dvou osách, nejlépe pod vzájemným úhlem 90°.
Lepení novoduru
Instalatéři posledních dvacet let požívají spoje na gumy. Lepené spoje se dnes nepoužívají. Je to nepraktické, náročné na zručnost a tím i drahé. Přesto vám ukážu jak se dělala kanalizace v době mých učednických let. To bylo jiné řemeslo. Každý spoj byl originál a člověk se musel na práci soustředit a přemýšlet . Bylo to totiž pořádné řemeslo a ten ohýnek, ten tomu dodával takovou krásu a vůni. A to praskání dřeva v ohni. To bylo krásné řemeslo, to jsem dělal rád a bavilo mě to. Spojovat kanalizaci na gumy je snadné a mě nebaví a tak to nedělám.Posledních 25 let kanalizaci jen čistím, frézuju a kontroluji. Což mě, zaplať pánbuh stále ještě baví.
Připravte si kusy novoduru a obalte je novinama. Ohřátý novodur se při chladnutí stahuje a nelze potom trubku z hrdla vyndat. Novinový papír vyřeší problém s dilatací. Noviny dávejte jen jednu vrstvu, aby nevznikla příliš velká vůle. Ohřejte novodur. Prohřátí musí probíhat od kraje trubky aby směrem do trubky byla stěna chladnější. Musíte materiál nahřát tak akorát, ani málo , ani moc. Nedá se to popsat. Asi to bude to co dělalo řemeslo řemeslem.
Zasuňte trubku. Jde to. Potrubí se krásně roztáhne. Nebo zmuchlá a totálně zdeformuje. Hrdlo ohněte. S citem.
Noviny zatím nesundavejte. Ohřejte další segment.
Klidně zkoušejte rukou , zda má novodur již tu správnou elastičnost.
Vypadl jsem ze cviku. Stydím se. Řemeslo mě učil táta a s takhle ošklivé spoje by sice prošli tátovým chlapům, ale mě ne. To bych musel předělat. A předělával bych to třeba do noci, dokud by táta nebyl spokojen. Na chlapy nebyl tak přísný, ale na mě strašně. Teď vím, že to bylo dobře.
Lepidlo na novoduru nedrží. Musíte ho zdrsnit a to pořádně. Vrchní slupka se oškrábe pilkou na železo. Instalatéři z OPBH to nedělali, protože je pilový list tlačil do dlaní. Ani nevěděli, že se na ruce časem udělá podélný mozol, a pak to netlačí.
Samozřejmě musíte oškrábat i vnitřní stranu hrdla.
Nejprve lepidlo nanaste do vnitřní strany, zde schne pomaleji. Tedy, nevím to určitě, moc se mi to nezdá, ale staří mistři instalatérští to tak dělali a já zavedené řemeslné zvyklosti rozhodně zpochybňovat nebudu.
Po nanesení lepidla i z druhé strany spojte okamžitě oba díly k sobě. Okamžitě. Tohle není chemopren, to je lepidlo L20. Instalatéři mazali lepidlo prstem. Lepidlo po zatvrdnutí šlo krásně sundat z prstů. Asi obsahovalo éter, protože prudké odpařování lepidla na pokožce docela chladilo. Udajně se lepidlo fetovalo, ale nechci sem zatahovat instalatérské příběhy. Ostatně to je velké téma, ty instalatérské legendy. Jednou je sepíšu. Pravdivé, polopravdivé, ale hlavně ty vymyšlené.
Přidat komentář